Z historie školy

Praha se počátkem století rozrůstala do šířky, proměňovala se ve významné průmyslové a obchodní centrum. Z toho vznikla naléhavá potřeba přípravy mladých odborníků.
Škola 20. létaObchodní grémium v roce 1907 požádalo městskou radu v Karlíně o založení nové obchodní školy. Rakouské c. k. ministerstvo záležitostí duchovních a vyučování ve Vídni (k. k. Ministerium für Cultus und Unterricht) vydalo provizorní povolení a v roce 1909/1910 směla být otevřena druhá vyšší obchodní škola v Praze. Velkou zásluhu na tom měl kroužek suplentů Českoslovanské akademie obchodní z Resslovy ulice. Po ročním prozatímním umístění v mateřské škole v Žižkově ulici se čtyři třídy 1. a 2. ročníku přestěhovaly do Srncových nadačních domů v Pobřežní ulici. O provoz školy se staralo kuratorium složené ze zástupců školy, činitelů Karlína a podnikatelů přispívajících na vydržování ústavu. Potřeby školy byly zajišťovány subvencemi, dary i poměrně vysokým školným. Finanční prostředky byly využívány na provoz školy, k podpoře prázdninových zahraničních cest studentů, ale i profesorů. Původně školu navštěvovali pouze chlapci, první studentky byly přijaty po roce 1921. Jejich počet stoupal pozvolna, stejně jako počet profesorek v pedagogickém sboru. Maturitní zkoušky se začaly skládat až po roce 1919 po vzniku Vysoké školy obchodní. Přijímací zkoušky byly písemné a ústní z jazyka mateřského a počtů. Rozšiřovalo se odborné zaměření školy. Byl zaveden kurz poštovní, železniční, celní, zvlášť byl vyučován i zahraniční obchod. Od roku 1918 byla škola přemístěna na Sokolovskou ulici, kde dnes působí Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy. V kuratoriu byli zástupci obchodní a živnostenské komory, ministerstva školství a obce. Škola byla přestavěna a moderně vybavena. Měla k dispozici 20 učeben kmenových, 6 laboratoří z toho 3 pro výuku cizích jazyků, 2 tělocvičny a školní jídelnu. Celkový počet absolventů mezi dvěma světovými válkami přesáhl číslo 3000. Jméno vyšší obchodní školy v Karlíně mělo v Praze vynikající zvuk. Zasloužil se o to především první ředitel školy pan František Kovář, který stál v čele školy plných 18 let.

V roce 1944 byla škola uzavřena a většina studentů a profesorů byla totálně nasazena. Poválečný rozvoj byl ve znamení obnovy. Nejprve bylo umožněno dokončit studium těm, kteří tak nemohli učinit v důsledku válečných událostí. Během školního roku 1945/1946 dokončily studium 3. a 4. ročníky. Po stavebních úpravách v letech 1946 a 1947 byla škola nejlépe vybavenou obchodní školou v Praze. Kapacita byla tehdy 600 míst. V padesátých letech, po přechodu na jednotnou školskou soustavu, bylo tehdejším ministrem školství Zdeňkem Nejedlým rozhodnuto, že do budovy bude umístěna nově vznikající Vysoká škola železniční. Opět nastal čas stěhování. Ve školním roce 1953/54 byli studenti karlínské školy přesunuti do budovy na Vinohradech, kde se dělili o třídy se studenty vinohradské školy. Školní rok 1954/55 znamenal přestěhování do budovy staroměstské reálky v Dušní ulici. Vyučovalo se střídavě, protože škola dostala pouze dvě patra. Až v roce 1955 rozhodnutím vyšších stranických orgánů byla vinohradská škola zrušena, její studenti byli rozděleni mezi zbývajících 6 obchodních škol v Praze a budova byla přidělena obchodní škole z Karlína. Počátkem roku 1955 byla do budovy umístěna i jedenáctiletá střední škola pro pracující, která vyučovala v odpoledním režimu. Od roku 1964 působila ve školní budově Střední ekonomická škola pro studium při zaměstnání, která se po rozšíření o Vyšší odbornou školu ekonomickou v říjnu 1998 přestěhovala do Podskalské ulice.

Od 1. ledna 1991 se vrátil název školy k obchodní akademii a škola se stala právním subjektem s charakterem rozpočtové, později příspěvkové, organizace.

Moderní školní budova na rohu Vinohradské a Blanické ulice, ve které nyní škola sídlí, byla postavena Grémiem pražského obchodnictva v roce 1925 za jeden rok. Měla 20 kmenových a 10 odborných učeben. Autorem projektu a současně stavitelem byl architekt František Kavalír. Třídy byly vesměs orientovány do dvora, čímž se jim dostalo dobrého osvětlení a klidu. Škola měla původně 4 patra, ale v roce 1930 bylo během prázdnin přistavěno 5. patro.

Vytisknout